Frank FRAZETTA
- Biografie -
Frank Frazzetta (později jedno "z" z příjmení vypustil) se narodil 9. února 1928 v Brooklynu ve státě New York. Kreslení jej provádělo již od velmi útlého věku a všechno to začalo tím, když babičce prodal svou první pastelovou kresbu ještě než mu byly 3 roky. Když pak nastoupil do školky, jeho učitel nechtěl věřit, že Frank ve věku 5,5 let maluje lépe, než jiné desetileté děti. Na základní škole pak vytvořil vlastní comics se svéráznou postavičkou Snowmana (Sněhulák) a když mu bylo 8, dali jeho rodiče na radu jednoho z jeho učitelů a přihlásili jej na uměleckou školu - The Brooklyn Academy of Fine Arts (Brooklynská umělecká akademie). Byla to malá jednopatrová budova s jednou třídou asi třiceti žáků, kteří byli samozřejmě všichni dospělí. Školu vedl jediný učitel, italský malíř Michael Falanga. Frank si dodnes pamatuje s jakým skepticismem se na něj učitel podíval. Posadil ho ale do lavice, dal mu tužku a papír a dal mu překreslit obrázek několika kachen. Po půl hodině jej přišel zkontrolovat a když uviděl výsledek Frankovy práce, vzal jeho výtvor, vyhodil jej do vzduchu a zvolal "Mama mia, mama mia! Ty jsi génius!"
Časem byl Falanga Frankovými pracemi natolik nadšen, že jej hodlal dostat na prestižní uměleckou školu v Itálii. Zanedlouho na to však zemřel a Frankova cesta do Itálie s ním. To bylo Frankovi 12 let. Se spolužáky se pak snažili školu ještě nějakou dobu vést, ale nakonec ji museli zavřít. Frank získal na základní škole Art Medal (medaili za umění) a když školu končil, přednesl o něm ředitel školy takovou řeč, že na něj byli rodiče patřičně hrdí.
Své dětství prožil Frank v části Brooklynu nazvané Sheepshead Bay, což rozhodně nebylo místo pro mladého, talentovaného umělce. Války gangů a pouliční násilí zde byly na denním pořádku a sám Frank se do rvaček zapojoval. Nikdy však k žádnému gangu nepatřil. Měl atletickou postavu a síly dost, aby se z něj brzy stal uznávaný a vyzývaný soupeř. Všechno zlé je ale k něčemu dobré a pro Franka byla tato životní zkušenost taky přínosná. Dynamika boje, zachycená v jeho obrazech se nejspíš odráží v této době.
Pod některá díla se Frank podepisoval jako "Fritz", což je přezdívka, která s ním šla jeho dětstvím a věkem dospívání. Někteří jeho přátelé jej ani jinak, než jako
Fritze, neznali.
Když bylo Frankovi 15, někdo z rodiny jej představil Johnu Giuntaovi, profesionálnímu kreslíři, který pracoval v comicsovém průmyslu. "Byl hrozně neosobní a sebevědomý, " vzpomíná Frank, "ale být v jeho blízkosti pro mně bylo velkým přínosem. Byl totiž velmi talentovaný a díky němu jsem se na svět začal dívat jinýma očima. Byl opravdu velmi dobrý. Měl osobitý styl a jeho tvorba mě hodně ovlivnila. Johnovi se líbily mé comicsy se Snowmanem a podařilo se mu přemluvit své nadřízené, aby můj comics vydali. Nakonec jsem nakreslil příběh a John to vybarvil a upravil tak, aby se to podobalo ostatním jeho comicsům."
Tak začala Frankova kariéra, která však nebyla nijak stálá. Přecházel od jednoho zaměstnavatele k druhému a většinou měl jen druhotnou práci - kreslení pozadí, okrajů apod. V době dospívání začal jeho zájem o kresbu ustupovat před zájmem o děvčata a baseball. Dokonce dostal nabídku hrát jako profesionální hráč, ale musel by se kvůli tomu odstěhovat, což nechtěl. "Tehdy mi bylo 20 a kdybych sportem mohl vydělat tolik peněz co dnes, ani na chvíli bych neváhal" vzpomíná.
Kreslit ale nepřestal a jeho práce se většinou skládaly z humorných comicsů a scén, popisovaných v knihách. Zájem o něj dokonce projevilo studio Walta Disneyho, ale musel by se kvůli práci přestěhovat do Kalifornie. Pak ale konečně přišel Frankův šťastný den, když mu společnost Prize Publications nabídla práci na vlastním comicsu. Tím začala Frankova kariéra mladého umělce, co by tvůrce comicsů, a vletech 1946 - 1950 pracoval na více než 15ti různých titulech. Přes westernové a dobrodružné comicsy se postupně dostal až ke svému prvnímu comicsu s názvem Thun'da, který vyšel v roce 1952. Byl to první comics, který ilustroval celý sám a jeho hlavním hrdinou byla postava podobná Tarzanovi. Společnost DC Comics, pro kterou Thun'daa stvořil ale záhy prodala práva na tuto postavu společnosti Columbia Pictures a Frank podal výpověď. Snažil se pak prodat několik svých prací novinám, ale bez většího úspěchu. Pak však začala válka v Koreji a Frankovi každým dnem hrozilo větší nebezpečí, že bude odveden.
I přes všechny tyto problémy se dá říct, že si Frank začátek 50tých let dobře užíval. Přestože pracoval jen tolik, kolik sám chtěl, vytvořil několik nezapomenutelných a znamenitých děl včetně obálek pro comics Famous Funnies Bucka Rogerse, o kterých mnoho filmařů prohlašuje, že ovlivnily vzhled jejich filmů. Například George Lucas prohlásil, že mu byly inspirací pro Hvězdné války. V té době nebyl Frank ještě vůbec vázaný na malířské prkno a tak si užíval s přáteli a také dost často střídal dívky, kterým se díky své atletické postavě a hezkému vzhledu líbil. Pak ale jednoho dne potkal 17tiletou Eleanor Kelly(ovou) a tím jeho románky skončily. "Nějak jsem vycítil, že by mi mohla být věrná, což bylo něco, co jsem zatím u žádné jiné dívky necítil" vzpomíná, "samozřejmě také měla hodně z vlastností, které jsem u dívky hledal, byla krásná a měla atletickou postavu. Ale navíc byla také velmi chytrá a věděla spoustu věcí, o kterých jsem já neměl ani ponětí." 17 listopadu 1956, po čtyřech letech schůzek se Frank a Ellie vzali.
Po zbytek 50tých let byl Frank (a hlavně jeho styl) ovlivněn Al Cappem. Ten si jej najal v roce 1953 pro svůj populární Li'l Abner a Frank pro něj pracoval dlouhých 8 let. Práce neměl moc, v podstatě mu stačilo pracovat 1 den v týdnu, a plat byl více než skvělý. Bohužel ale musel kreslit podle Al Cappova stylu, aby se časopis po jeho příchodu příliš nezměnil. To mělo za následek, že když Frank v roce 1961 Al Cappa opustil, trvalo mu velmi dlouho, než opět začal kreslit svým vlastním stylem. Během té doby se mu nevedlo zrovna nejlépe a práci sháněl jen velmi těžko. Nakonec vzal práci na sérii pro magazín Playboy nazvanou Lil Annie
Fannie.
Smůla a nezdar, které jej v té době provázely rázem skončily, když jej jeho nejlepší přítel Roy Krekel uvedl do světa knižních obálek. Nejprve pro společnost Ace Paperbacks ilustroval několik obálek od Edgara Rice Borroughse, mezi nimiž byla i obálka pro Tarzana, pána opic, jehož ilustrování byl Frankův sen již od dětství. Jeho obálky měly po uvedení velký ohlas a začaly mu chodit nabídky i od jiných společností. Za plakát What's New Pussycat? dostal od United Artists Film Studios 4000$, což byl jeho běžný celoroční plat. Teď si tolik vydělal za jediné odpoledne!
Frankovi se začalo konečně dařit a v letech 1963 - 1965 už měl na svém kontě 25 knižních obálek a 22 vnitřních ilustrací pro Ace Paperbacks. Pak nastoupil u společnosti Jim Warren's Publishing Company, kde měl konečně možnost plně rozvíjet svůj talent. Byla mu ponechána naprostá volnost. V té době navíc začala společnost Lancer Paperbacks připravovat k vydání sérii knih o Conanovi od Roberta E. Howarda a požádala Franka o ilustrace obálek. Když pak byly knihy uvedeny na trh, staly se nejprodávanější sérií v historii a prodalo se jich přes 10 miliónů kusů! Někteří lidé si je dokonce kupovali jen kvůli Frankovým ilustracím a obsah je nezajímal.
Když teď Frankovy ilustrace prodávaly knihy, začal si z nabídek pečlivě vybírat. Získal práva na všechna svá díla a nabízel vždy jen originály k jednomu otištění, což odstartovalo úplně nový trend v paperbackovém průmyslu.
Kresby s použitím inkoustu a štětce v časopise Creepy natolik zaujaly společnost Canaveral Press, že jej najala pro ilustrace obálek nového vydání příběhů o Tarzanovi. Ilustrace, které k tomuto účelu stvořil jsou některými lidmi považovány za jedny z jeho nejlepších a jsou výzvou i dnešním autorům. Práce s inkoustem a štětcem je téměř dokonalá. Během této práce začal Frank také experimentovat s barvami a na obálkách časopisů se začaly objevovat i jeho nové, barevné ilustrace. Jelikož měl naprostou volnost v tvorbě a mohl kreslit co chtěl, začal se více věnovat kresbě prehistorických zvířat, která ho vždy zajímala.
Frank se dostal na vrchol své kariéry, k čemuž mu určitě pomohla i jeho pověstná rychlost v kreslení. Málokdy strávil nad kresbou více než 1 den, než byla hotová. Asi rekordem byly 3 obálky pro časopis Creepy, které nakreslil během dvou dnů. Jednou, když se ho jeho 9tiletý syn před spaním zeptal, kdy začne na dalším obraze, řekl mu "dnes večer." Když se jeho syn ráno probudil, kresba (Neanderthal) byla hotová. Za méně než 6 hodin!
Během let 1966 a 1967 neustával ve své práci a jeho popularita stále rostla. Asi nejznámější díla z té doby jsou obálky pro nové vydání Howardovy série o Conanovi, na které byl Frank náležitě pyšný. Mrzel ho jen fakt, že Robert Ervin Howard už není mezi živými, aby viděl, co s Conanem dokázal udělat.
Na začátku 70tých let vytvořil Frank další z jeho nezapomenutelných obrazů, Death Dealer a The Silver Warrior pro společnost Dell. Přestože byl na vrcholu své kariéry, začal v kreslení trochu zpomalovat až se v roce 1975 dostal na průměr 4 obrazy za rok. V té době také vyšlo jeho první portfolio nazvané The Fantastic Art of Frank
Frazetta.
Frank s Ellie se touto dobou starali již o své 4 potomky a přestože jim život na Long Islandu vyhovoval, přestěhovali se zpět do Sheepshead Bay, aby byli blíže svým rodinám. Ellie se rozhodla k vážnému kroku, když s našetřenými penězi rozjela malý obchod nazvaný Frazetta Prints. Tehdy nabídka obsahovala 5 plakátů s některými Frankovými dřívějšími obrazy a Ellieiným záměrem bylo předložit Frankovu tvorbu širší veřejnosti.. Po nějakých 28 letech již tato společnost nabízela přes 150 různých výtisků, knih, litografií a vůbec čehokoliv, co se týkalo knih a Frankovy tvorby.
Asi po roce a půl v Sheepshead Bay Frankovi začala scházet volnost, a stále rostoucí násilí na školách (jeho syn právě nastoupil na střední školu) jej přimělo k ráznému rozhodnutí. Začal se synem objíždět pozemky na prodej, nejlépe s farmou. Bohužel najezdili stovky kilometrů, ale ceny byly příliš vysoké. Pak jim jednou realitní agent ze Stroudsburgu v Pensylvánii řekl, že by o jednom statku věděl. Šlo o pozemek o rozloze 67 akrů s jezerem a statkem, který byl bohužel v tak hrozném stavu, že v podstatě neměl žádnou cenu. Frank se tam přesto jel podívat a do pozemku i statku se na první pohled zamiloval, přestože celý pozemek vypadal, jako by se o něj nikdo nestaral aspoň sto let! Práce zde bylo nad hlavu, ale již po půl roce se pozemek změnil v krásné místo se zastřiženým trávníkem, natřeným domem a bylo to skvělé místo pro dětské hry. Frankovi a Ellie se podařilo z tohoto zapomenutého místa udělat oázu klidu a pohody, kde vychovávali své 4 děti, které zde mohly lovit ryby, hrát golf a hrát si na schovávanou. I dnes tam z nich žijí 3 a 9 Frankových vnoučat.
Začátek 80tých let vypadal pro Franka dost slibně, když za ním přišel Ralph Bakshi z Hollywoodu a řekl mu, že je již dlouho velkým obdivovatelem jeho umění a že by jej chtěl s Frankovou pomocí převést na filmové plátno. Franka tento nápad doslova nadchl. Odjel do Hollywoodu a celé dny i noci trávil nad kresbami pro nový film. Dokonce vytvořil několik hliněných figurek, podle kterých se animátoři mohli řídit při tvorbě postav. Nakonec namaloval i rozměrný olejový plakát a do filmu vkládal obrovské naděje. Ty byly bohužel zklamány. Film Fire & Ice vůbec neměl takový ohlas, jak se čekalo. Frank, zklamaný tímto nezdarem, se vrátil domů a zanedlouho koupil v centru východního Stroudsburgu v Pensylvánii budovu o rozloze 10000 čtverečních stop. Dva jeho synové tam rozjeli svůj vlastní obchod a Ellie měla v plánu otevřít tam Frankovo muzeum. Bylo to jejím snem již po dlouhou dobu a věnovala se tomu naplno až do dne v roce 1985, kdy bylo muzeum (Frazetta Art Museum) za účasti místních politiků, Frankových přátel, rodiny a spousty fanoušků s velkou slávou otevřeno. Muzeum se stalo něčím jako Mekkou pro všechny ilustrátory a Frankovy fanoušky, kteří se sem vydávali i z velkých dálek. V roce 1995 zachvátil první patro budovy požár, ale jako zázrakem nebyl ani jeden obraz poškozen. Muzeum se však muselo uzavřít a znovu bylo otevřeno v Mexickém zálivu na Floridě o rok později. Tam se však Ellie příliš nelíbilo a tak bylo přestěhováno zpět do Pensylvánie, kde mělo být znovu otevřeno v roce
1999.
V roce 1986 se začaly objevovat Frankovy první zdravotní potíže. Tehdy pracoval na třech zakázkách najednou a aby vše stihl, pracoval každý den dlouho do noci. Bohužel používal nějaký nekvalitní terpentýn, který měl špatný vliv na jeho štítnou žlázu. Kreslení se pro něj stávalo čím dál obtížnější, objevily se první případy zmatenosti a hrozné neustupující bolesti. Frank navštívil spoustu doktorů a podstoupil celou řadu testů, jedinými výsledky však byly úbytek váhy ze 109 na 77kg a stále rostoucí nevrlost. Návštěva kliniky Mayo se pak ukázala jako katastrofální. Nepodařilo se zjistit žádnou fyzickou příčinu Frankova stavu, a tak bylo Frankovi řečeno, že je to nejspíš psychického rázu. Frank se vrátil domů a myslel si, že brzy zemře. Naštěstí jej však navštívil místní doktor, který provedl test na štítnou žlázu a zjistil, že něco zapříčinilo její dysfunkci a tím i celkový hormonální kolaps. Předepsal Frankovi léky a jeho životní funkce se pomalu začaly vracet k normálu. Objevila se však mnohem horší věc. Frank si uvědomil, že už dál není schopen kreslit. Všechny ty obrazy, které mu vždy vířily hlavou, byly najedou pryč. Zkoušel začít znovu, ale výsledky byly katastrofální. Díval se na své staré kresby a říkal si "Jak jen jsem tohle dokázal?" Nakonec to připsal buď lékům nebo té štítné žláze. Když se pak ale hladina hormonů vyrovnala a jeho tělo začalo konečně plně funkčně pracovat, vrátila se mu i schopnost malovat. Frank byl neskonale šťastný.
Následně dostal zakázku na velkou sérii obalů knih od L. Rona Hubbarda. Byla to klíčová zakázka a pomohla Frankovi dostat se zpět do světa umění. Frank se ze své nemoci plně zotavil a opět byl v popředí zájmu knižních vydavatelů. Dokonce některé své originály prodal v aukční síni Sotheby's a Christie's za pěticiferné částky!
Namaloval krásný obraz The Princess and the Panther (Princezna a panter), který byl použit na obálku časopisu Heavy Metal a vzápětí nato vyšla kniha Pillow Book, obsahující Frankovy vodové kresby, které dělal jako dárky pro své blízké. Kniha však představuje jen malou část těchto dílek. Stále existují stovky dalších, které nikdy nebyly otištěny. Obnovený zájem o Frankovy kresby vyústil šílenstvím v polovině 90tých let, kdy za Frankem přicházely spousty lidí s různými nápady. Např. Randy Bowen přemluvil Franka ke spolupráci na bronzové soše podle jeho olejomalby The Death Dealer. Glenn Danzig, dlouhodobý Frazettův přítel si otevřel vydavatelství Verotik a Franka přemluvil ke spolupráci na knize Illustrations Arcarum, obsahující tužkokresby různých příšer a démonů. Kniha se stala okamžitě bestsellerem a Danzig na ni navázal vydáním comicsů s hlavní postavou Death Dealera, sérií sošek podle Frankových modelů k filmu Fire & Ice a také představil novou postavu Jaguar Goda (Jaguářího boha), ke které Frank namaloval několik skvělých olejomaleb. Danzigova společnost tak představila Franka nejnovější generaci, což nezůstalo bez odezvy.
V roce 1993 se o Frankovu tvorbu začal zajímat legendární obchodník s uměním na Madison Avanue, Alex Acevedo. Začal shánět veškeré Frankovy kresby, které se daly sehnat, a ke dni slavnostního otevření výstavy Frankovy tvorby vydal navíc knihu s Frankovými díly. Tato výstava v New Yorku byla pro Franka tou nejlepší a nejluxusnější, jakou kdy měl. Také si jí náležitě užíval a na slavnostní zahájení přišel s celou svou rodinou.
Tím však Frankovo setkání s veřejností zdaleka neskončilo. V roce 1995 se se svou ženou zúčastnil obrovského setkání San Diego Comic Convention, kde se mu dostalo statutu celebrity a svými fanoušky byl pronásledován doslova na každém kroku. Mezi těmi, se kterými se setkal byli například i Boris Vallejo, Julie Bell, Dave Stevens, Simon Bisley, William Stout, Mike Kaluta, Mark Schultz, bratři Hildebrandtovi, Sergio Aragones a mnoho, mnoho dalších. Během akce byl navíc zařazen do Síně slávy za celoživotní dílo.
Když se pak vrátil domů, dostával spousty soukromých zakázek od lidí, se kterými se v San Diegu seznámil. Mimo jiné kreslil i obálku pro Stallonovo vydání MAD comicsu s příběhem Judge Dredda (soudce Dredda) a také kalendář Beauty and the Beast (Kráska a zvíře) pro společnost Wizards of the Coast. Navíc byla vydána kniha Legacy obsahující mnoho dosud neotištěných kreseb.
Pokud jde o Frankovy záliby, tak kromě baseballu a kreslení to již od útlého mládí byly fotoaparáty, kterých má doma úctyhodnou sbírku zabírající 20 polic a obsahující každý fotoaparát, který vyšel od 50tých let. Franka baví focení stejnou měrou jako vyvolávání fotek.
Za svůj život se Frank setkal s množstvím známých osobností, jakými byli například Clint Eastwood, George Bush nebo Sylvester Stallone, a ovlivnil mnoho pozdějších umělců, za všechny alespoň Boris Vallejo, Julie Bell, Luis Royo nebo Gerald Brom.
A co říci závěrem? Je mnoho talentovaných a nadaných ilustrátorů, ale jen jeden Frank
Frazetta.
~ převzato, zkráceno a přeloženo z autorovy oficiální stránky ~
- Galerie -
Zdroj: www.mujweb.cz/www/dt-bovien